Křesťanská nauka · referenční přehled
Trojice a Nicejské vyznání víry
Křesťané vyznávají jednoho Boha ve třech osobách: Otec, Syn a Duch svatý — odlišné osoby, jedna podstata. Toto učení krystalizovalo zejména na koncilech ve 4. století.
Tři osoby — jedna podstata
- • Otec — Stvořitel, zdroj všeho (Mt 6,9).
- • Syn — Ježíš Kristus, vtělené Slovo (Jan 1,1.14), jednopodstatný s Otcem.
- • Duch svatý — vychází z Otce, posvěcuje a uvádí do pravdy (Jan 14,26; 15,26).
Nicejské vyznání (325) a jeho rozšíření (381)
Nicejské vyznání formuloval Nikajský koncil (325) proti ariánům: Syn je homoúsios (jednopodstatný) s Otcem, nikoli stvoření. Nicejsko-cařihradské vyznání (Konstantinopol 381) doplnilo nauku o Duchu svatém — vychází z Otce, „s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován".
Právě toto vyznání učinil Soluňský edikt (380) císaře Theodosia I. závazným pro celou Římskou říši.
Biblické kořeny
- • Křestní formule: „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého" (Mt 28,19).
- • Apoštolský pozdrav: 2 Kor 13,13 — milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Ducha svatého.
- • Křest Ježíše: Otec mluví, Syn vystupuje z vody, Duch sestupuje (Mt 3,16–17).
„Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi." (2 Kor 13,13)