Zpět na kvízy

Křesťanská historie · referenční přehled

Edikty, které proměnily dějiny církve

Edikt je úřední vyhláška, nařízení nebo rozhodnutí panovníka či státní moci. Ve starověkém Římě šlo o veřejně oznámený příkaz nebo právní opatření vydané císařem či magistrátem.

Rok 313

Milánský edikt

latinsky Edictum Mediolanense

  • • Vyhlásil náboženskou svobodu v celé Římské říši — každý si směl svobodně zvolit víru.
  • • Ukončil pronásledování křesťanů a postavil křesťanství naroveň ostatním kultům.
  • • Nařídil vrácení zabaveného majetku křesťanským obcím (kostely, pozemky, hřbitovy).

Rok 380

Soluňský edikt

latinsky Cunctos populos · vydán v Soluni (Thessalonica)

  • Křesťanství (nicejské vyznání) se stalo státním náboženstvím Římské říše.
  • • Závazně určil víru v Trojici podle vyznání Nikajského koncilu (325) jako jediné pravověrné křesťanství.
  • • Označil ostatní směry (zejména ariány) za heretiky a omezil pohanské kulty.

Související témata

Pokračuj na navazující referenční stránky.

Zdroje a doporučená literatura

Primární prameny a vybrané práce v češtině i v angličtině.

  • Lactantius, De mortibus persecutorum (cca 313–315), kap. 48 — nejstarší zachovaný text Milánského ediktu v latině.
  • Eusebios z Kaisareie, Historia ecclesiastica (X, 5) — řecká verze ediktu a komentář ze 4. století.
  • Codex Theodosianus XVI, 1, 2 (380) — Cunctos populos, plné latinské znění Soluňského ediktu.
  • Sókratés Scholastikos, Historia ecclesiastica V — kontext Theodosiovy náboženské politiky.

Bibliografické údaje jsou orientační — v knihovních katalozích (NK ČR, Souborný katalog) ověř aktuální vydání.